Aktualita
Jsem zpět a spolu se mnou taky moje stresy z maturity! :D

Březen 2015

Fénix povstal z popela! No, skoro...

30. března 2015 v 20:19 | Maemi-chan |  Random
Fíha, to teda uběhla doba od posledního a vlastně prvního článku... :D

Well, tohle je pro mě prostě typické - něco začít, a pak už v tom nepokračovat. Respektive šíleně se nahypovat, založit si blog a vlastně skoro hned se na něj vykašlat. Well played, Maemi, well played. Anyways, vypadá to, že moje prokrastinace k maturitě už dosáhla takových výšin, že jsem se vrátila i ke starému shit blogu, ach jo. :D Čím dál víc si říkám, že asi neodmaturuju a na celej život skončím v McD. -.-" Ale vážně, už je to docela krize. :D

Je taky docela vtipný, jak jsem se sem zpátky vlastně dostala. Kamarád totiž po ukončení studia na škole (neptám se, je to dement) začal asi před týdnem dělat v McD (proto taky ta narážka předtím) a mám dojem, že říkal něco o tom, že si založil blog, kam bude umisťovat své poznatky ohledně práce v již zmíněném fast foodu. Nevypadá to, že by mi chtěl sdělit adresu (stejně jako konkrétní pobočku, kde pracuje -.-"), tak jsem se rozhodla, že ten blog vypátrám. :D Vysoký cíl, já vím. Nicméně se mi to zatím nepovedlo, ale nějak jsem se přihlásila sem do tohohle blogu a voilà, píšu článek.

Jenže, jak je už mojí tradicí, vypadávají ze mě zas jen myšlenky a nápady, co se rodí v té mojí natvrdlé hlavince. Žádný smysl, poselství, cíl, nic... Prostě prázdno. Spisovatel nejsem a taky nikdy nebudu, fňuk.

Haha, teď jsem si vzpomněla na to, co jsem včera večer a dneska řešila. Brzo budu mít narozky (za necelý měsíc, yay! ^^) a od tatínka dostanu nový počítač, podruhé yay! Můžu si vlastně vybrat, jaký chci, ale mám samozřejmě finanční limit. Ale to je fuk. Včera jsem se tak probírala nabídkou na Alze a našla jsem mého favorita - resp. jeho tři varianty. Protože se lišily v pár parametrech, poslala jsem je tatínkovi s žádostí o radu. Vše mi bylo vysvětleno, ale přišli jsme na to, že jeden je už moc drahý (resp. přes limit) a další dva mají dvě věci různé a bohužel je u každého vždy jeden dobrý a jeden špatný atribut. Jenže co s tím? Táta později našel a dneska mi poslal jiný (ze stejné řady) notebook, který měl kombinaci těch dobrých parametrů. Říkáte si: "Yay, vše je vyřešeno!", jenže tenhle nový úlovek měl (a má) jednu vadu... Je oranžový. Ano, čtete správně, JE ORANŽOVÝ! Do háje, já nechci, aby byl můj počítač vidět až z družice! :D Takže jsem dneska celý den ve škole řešila dilema, jestli teda tu barvu překousnu nebo ne... Dokonce jsem s tím ve škole otravovala i dvě z mých kámošek a posléze i přes FB mého kamaráda (jojo, je to ten dement z McD :D). Nakonec jsem dospěla k názoru, že mi fakt jde hlavně o tu funkční část mého budoucího mazlíka, takže jsem se s tou debilní barvou smířila. No a závěr z toho plyne takový, že tedy nejspíš opravdu budu mít počítač, co vypadá jako dopravní kužel. -.-"

Ty vole, nedá se ten mega odstavec nějak rozdělit? :D Nejspíš ne... Budu se muset naučit psát stručně, anebo aspoň zábavně. Haha. No, myslím, že pro dnešek toho už bylo dost. Moje story s dopravním kuželem (lol, asi mu tak fakt začnu říkat) stejně nikoho nezajímá. :P

Už mi z toho fakt jebe, měla bych jít dělat něco užitečnýho. Navíc mi už dohrálo album (od Our Last Night btw), takže si jdu pustit něco jinýho. Hm, taky můžu jít dál koukat na Violettu... (Ne, nejsem infantilní a nestáhla jsem si seriál z Disney Channel, to jste si určitě špatně přečetli.)

Bwah, seberte mi někdo ten počítač, ať už nepouštím do světa víc svý debility.

Milujte se a množte se!

Mae-chan ^^